51 / Klíčové strategie pro MANIFESTORY s Jakubem Střítezským

Jaký má vliv přibližně 10 % z populace na zbytek světa?

Manifestoři, tajuplný typ v rámci Human designu, nám to odhalují. V naší nejnovější epizodě jsme se společně s Jakubem Střítezským zaměřili na jejich unikátní schopnosti a charakteristiky. Jak se projevují v běžném životě, jaké strategie potřebují k úspěchu a jakým způsobem ovlivňují své okolí? To vše a mnohem více jsme probrali s vtipem a lehkostí.

Přemýšleli jste někdy, co dělá manifestory tak výjimečnými? Tito lidé mají schopnost přinést prvotní impulsy, které mění svět.

Mluvíme o tom, jak jim již samotné informování a iniciování přináší klid, a proč je pro ně klíčová samostatnost a nezávislost. Bez ohledu na to, zda se jedná o životní rozhodnutí nebo kreativní projekty, manifestoři mají dar rozsvěcet jiskry, zatímco ostatní typy mohou pokračovat v realizaci jejich vizí.

A jak je to s komunikací a informováním?
Tento klíčový aspekt jsme probrali do hloubky, včetně toho, jaké problémy mohou vznikat kvůli nedorozuměním a frustracím. Zvláště jsme se zaměřili na to, jak rodiče a učitelé mohou podporovat malé manifestory, aby se jejich autentický a svobodný duch mohl plně rozvinout.

Připojte se k nám na cestě k pochopení významu autentičnosti a upřímného sdílení pocitů a potřeb v životě manifestorů.

Příjemný poslech
Martina, Kuba, Jakub

Úvodní epizoda o Human design
Epizoda na téma generátoři
Epizoda na téma projektoři

Mapa Human designu zdarma
Písemný rozbor Human design - slevový kód "otom"
Facebook Human design

Instagram Podcastu O TOM
Web & aktivity Jakuba Chomáta
Web & aktivity Martiny 

Transcript

Speaker 1: 0:01

Zdravím všechny. a máme tady další epizodu na téma Human Design, a dnes nás čeká typ manifestoři, tak se máte na co těšit, pokud se vás to týká, anebo někoho z vašich blížních.

Speaker 2: 0:18

Tohle je ten podcast co nahrávají rodiče, tohle je podcast o tom.

Speaker 1: 0:31

Aha, to zní dobře, tak pojď, jdem si ho poslechnout. Jsem se teď tak zasekla na tom slově blížních, jak jsem to řekla, jak kdybychom byli tady nějaký svědci jehovovi. Takže vážení blížní.

Speaker 2: 0:40

Vážení blížní Blížní, naši Vítáme.

Speaker 1: 0:41

Vítáme vás tady u poslechu další epizody, a vítám tady Jakuba.

Speaker 3: 0:47

Ahoj.

Speaker 1: 0:50

Který nám řekne všechny důležité informace a insighty a vhlady a zkušeností kolem human designu. A pak Kubu tady po mé pravici, který nám bude sdílet, jak i on to navnímal.

Speaker 2: 1:06

Český. Já už jsem čekal, kdy přijde ta pozvánka. Děkuji, martino.

Speaker 1: 1:10

No, a my, dneska máme manifestory. Tak já jenom, pokud jste ještě neslyšeli náš úvodníorientovat v tom světě, jak ty typy spolu můžou spolupracovat, jak vlastně si můžeme vzájemně pomáhat, podporovat se a tak.

Speaker 2: 1:34

A jaký specifika to třeba pro vás může být, pokud jste rodič?

Speaker 1: 1:42

No, a potom se vlastně rozpovídáváme a vyspovídáváme, jakuba, co ty konkrétní typy, co si pod tím představit, jaký strategie potřebují k tomu životu, co je pro ten typ specifické? No, a dneska máme teda manifestory. Tak já jsem si říkala, že o tom vlastně vím úplně nejmíň u těch manifestorech, a že těch pár žen, který třeba znám okolo sebe, začnu tím pádem jako nějak bedlivějc si načítat, když si o tom dneska popovídáme. Tak mě by na začátek zajímalo, čím je ten manifestor nebo ti manifestoři specifický? říkali jsme vždycky i u těch předešlých typů, jak se zhruba jakým počtem nebo jak to říct, jakým Procentovou populace?

Speaker 1: 2:34

Přesně Se teda vyskytujou okolo nás, a tak takový nějaký úvod.

Speaker 3: 2:50

Co k tomu máš, jakube. Tak i všichni zdravím. Ahoj, jsem rád zase s váma tady v podcastu. Manifestoři jsou typ, který už se po těch generátorech a projektořech dostáváme do takových menších skupin obyvatel, protože generátoři, těch je nějakých 66%, projektoři 22%, tak potom čistě matematicky už nám to moc nezbývá. A manifestoři jsou jejich necelých 9%, necelých 10%, takže dá se říct dejme tomu 10% obyvatel. A taky vždycky tohleto procentuální zastoupení odpovídá tomu, co tady vlastně je potřeba. To není jako náhoda, že to tak je, a stejně jako není náhoda, že prostě černoši mají kůži která dokáže dobře absorbovat sluníčko a nespálej se. A nejsou to prostě eskimáci, tak ta. A v kontextu toho, ty generátoři jsou ty budovatele, který tady prostě to jsou ty dělníci, který tady jako přeměstí z místa na místo, jako denně prostě spoustu materiálu, ať už je to doslova nebo oprazně. Projektoři jsou ty stavby vedoucí, kteří to tak jakobe navazovalo a jak se to musí stát a co je efektivnější, usnadňují ten průběh. Tak manifestoři jsou ti, kteří přináší něco novýho, který jakoby přes sebe stáhnou něco, co tady ještě nebylo. Auře, v té svojí energii jsou napojený a jsou připravený jako stahovat do té hmotné reality věci, které tady ještě nejsou nebo v té dané situaci, v tom daném okolí, v té dané společnosti třeba ještě nejsou.

Speaker 3: 4:32

To neznamená to, že to nikdy nebylo, jo, ale vlast polozy pro změnu, pro něco novýho, která tu danou situaci může zásadním způsobem změnit, a může ji změnit i přesně nějakou malečkost. Může to být i jako malá věc, která má velký dopad, velký následky, a takový hlavní téma propadu, téma vlivu a dopadu na druhý lidi, což se manifestoři málo kdy uvědomují, jak mají velký dopad na to svoje okolí, ale mají opravdu velikánský dopad. Ať už jsou v tom svým pravěm já nebo v tom svým nepravěm já, že vždycky budou rozhoupávat tu loďku, vždycky budou něčím přinášet, něco, co tu danou situaci přeruší, dá se říct, i naruší, a může to být i pozitivní, ale každopádně je to, jako když prostě najednou někdo práskne dlaní do stolu A v tu chvíli najednou celá ta situace je změněná. A teď lidi se s tím musí nějakým způsobem popasovat, s tím dopadem. A to dělají, říká mi ty manifesteři, který jsou tou společností t jiný do kouta a vlastně jako si nedovoluju se pořádně projevovat, stejně ten dopad tam je.

Speaker 1: 6:04

Takže já, když myslím na manifestora, tak to první, co mě napadá, je fakt ten jejich velikánský dopad na ten okolní svět, ať už si to dovolí žít nebo nedovolí, ať už to vychází zdlastně něco jako novýho, že s tím může přicházet.

Speaker 1: 6:36

V nějaký první fázi toho, když mi přijde teda něco, co v tom okolí, v té společnosti se ještě nežije, takže tamně se člověk nějakým tím porovnáváním se s ostatníma typama nebo s těma lidma, s kterýma vyrůstám, nebo s tím okolím vlastně cítí tak trošku jako divně, a že u tady těch mi přijde, že to může být jako dost sem něco přinést, co tady není, a že se vlastně jako ty průkopníci toho můžou cítit divně, že vlastně jako doslova kopou za něco, co tady ještě není. A tak, když to lidem jako nepřijde důležitý a není to tady tak, to jsem jako úplně divnej. Víš, když tam toho okolí, že by třeba na to ty lidi reagovali, nebo že by jim to nějak pomáhalo, nebo že by to něco přinášelo, takže tam může být v základu nějakej pocit jako tak, to jsem jako úplně divnej, že mi tady chodí, něco takovýhleho, co vlastně tady ještě neexistuje.

Speaker 3: 7:40

Koukáme na tu jejich mapu, na to jejich nastavení, tak koukat se na to, jaký to měli když byli děti, když to zažívali. Teď se vědom, že máš dítě, který, jakmile se narodí, tak ty věci mění. Jeden ze slov který mě napadej, když si právě před to přerušení nebo narušení, ono se v angličtině říká disruptor, ale taky mischief maker, ten kdo prostě takovej jako prostě dělá jakoby věci, který nevždycky lidi úplně natchnou, a může to být prostě narušení toho, co se děje. I když to je, my víme, že i pozitivní změna je stresující. A ty rodiče, právě najednou to dítě, který je pro ně naprosto nečitelný, protože to je taky kvalita manifestoru, oni, to jejich energetický pol a ta jejich aura je taková jako menší než ostatních typů, je taková velice hutte.

Speaker 3: 8:48

Je to takový ten možná pro tebe jako pro reflektora. To je jiný, ale normálně lidi, když ty jsou, nejsou. Takže když nejsou reflektori, tak je to projektore, generátor. Když já potkám manifestora, tak vnímám takovou určitou jako neprůstupnost v tom kontaktu. Je to takový jako míň. Ten člověk je nastavený míň na to, aby se jako s někým propojoval a víc, aby se držel, takovou nějakou svoji. Je to jako malá kulička, která je ale strašně těžká. Třeba jako metafora Nějaká malá má malý kamínek který váží, ale která se brání na jednu stranu tomu, aby ovlivňovali hovnější vlevy.

Speaker 3: 9:26

Manifestora, tak vlastně má takovou neprostupnou auru, a na druhou stranu toho aura má velikánský dopad na ten okolní svět. A kdyby řekl úplně to samé a udělal body language jako to gesto, úplně ten stejný gesto, někdo jiný, tak to prostě nemá takový dopad. Jo, to není o tom, že se to dá nahrát nebo zahrát, je to prostě v té energii. A teď to dítě se narodí a je vlastně pro ty lidi jako pro ty rodiče je nečitelný A zároveň jako neustále mění věci. Už jako malěk vyroste.

Speaker 3: 10:01

To se děje od narození, a teď děti jsou všeobecně takový divovoký, což je dobře, a ty manifestory jsou ještě naprosto nepředvídatelné. Takže ty rodiče často mají tendenci těm manifestorům hodně ř, tomu, aby jako nikdo a nic neodlevňovalo, a o to víc ta společnost na to dá. Vždycky to nepraví, a je úplný opak toho, co máme mít. Generátoři mají jednat v re a mají prostě bejt jako se projevovat a dávat ty impulzy do světa. Ale tou výchovou jsou naučený, se jako stáhnout. Ať mě nechají ostatní na pokoji, ať mě do toho nekecají.

Speaker 3: 10:52

Takže vlastně ten jejich oheň je často udusenej a ne Žádný jiný typ. Mi tolikrát neřekl ty lidi na výkladu nebo v kurzech, že prostě já, když jsem si četl popis manifestora, tak jsem si říkal no, to přeci nemůžu bejt já. To na mě neplatí, protože to zní, že ty manifestoři mají ohromnou, moc ohromný vliv, že jsou takový až polobo, kdo si to dovoluje žít, a to pro ně je velmi osvobozující, když to zjistí. Takže jako malí děti je pro ně náročný, když ty rodiče je furt jim říkají co nejvyšší svobodu a to samé. Samozřejmě svobodu potřebujeme všichni. Ale manifestory je typ, který to má tak jako úplně archetypálně To jsou lidi, který prostě nesmí být spoutaný.

Speaker 1: 12:10

A jakmile někdo jinej já ne, ale někdo jinej si uvědomí, kdo je manifestor, že je manifestor dovolí si vlastně tohle z toho, tak dobrý, pojďme si v tom dát svobodu, pojďme to objevovat, no. A pak teda přijde s nějakým tématem, který je na té planete nebo v té společnosti potřeba nějak změnit, zažehnout. A teď přijde ta druhá bitva s tím okolím. V uvozov ty reakce, že jako teď to, jako samozřejmě, jak jsi to říkal, že lidi jako nechtějí žádnou změnu, že jo, a priory samozřejmě všechno, hlavně ať je bez změny, ať je to jako furt v pohodičce, ať je to jednoduchý, ať jsme v tom směném teplíčku jako ustávat pro ně a teď mám vlastně na mysli jako konkrétní manifestory, který znám, ustávat pro ně. Tuhle etapu může být taky jako velmi zajímavý proces, vlastně jako by zůstat pořád důvěrou v to, že ano, tohle doopravdy jsem přinášovýmhle způsobem, tak jak tak, a může to být pro ostatní lidi nepříjemný. Jo.

Speaker 3: 13:32

Je to přesně o tom, aby si to začali dovolovat. Já samozřejmě jsem potkal spoustu manifestorů v různých fázi toho jejich procesu. Některý byli už jako úplně v pohodě s tím, ale některým jsem důležitě jako je podporoval v tom, aby si to dovolovali. A spousta z nich to potřebuje slyšet, že fakt je to OK, že ty druhý lidi budou na ně reagovat, někdy podrážděně, že prostě o něm přináší, si to ustát. Ale pokud se řídí tou svojí strategií autoritou což tomu se dostaneme za chviličku ale strategiou manifestové informovat, když těm lidem říkají dopředu, co se chystají udělat, dřív než to udělají, a vychází z té svojí autority, tak v tu chvíli je to o tom, že prostě časem si to budou víc a víc dovolovat a nebudou tak jako řešit, jak ten okolní svět mě bere. Protože je to samozřejmě jako když s tím člověk vyrůstá, že ostatní peskují za to, že si dovolí být sám sebou, což se dě z nás, ať už jsme měli jakýkoliv rodiče, a ty manifestaři jsou v tom jako nejvíc ubíjený, protože na to je úplně říkám nejvíc, ty rodiče tlačejí, tohle nesmíš, tohle musíš, a oni potom jako vnitřního kritika, který mu to nedovolí, když už ten táta tam není za zadkem a prostě nezakazuje mu to nebo to ta máma, nebo ta učitelka nebo někdo. Takže ta odváha, jít s tím impulzem, s tím zážehem trysky, protože manifestoři jsou jedinej typ, který vlastně se tady něco stalo, tak můžou zařídit oni sami.

Speaker 3: 15:23

My ostatní k té manifestaci, tomu, čemu se říká manifestace v angličtině a čemu česky se já to překládám jako projevit něco. Projev je manifestace. Tak je něco, na čem my se podívíme s dalšíma lidma Ve spolupráci s dalšíma lid, velký věci, který mají nějaký velký dopad. A manifestoři jsou jedinej typ, který tohle to můžou dělat sami o sobě. Ale jak říká můj učitel, který je sam manifestor, tak říká svým způsobem je to handicap Člověk to musí jakoický typ.

Speaker 3: 16:01

Tam je potřeba motor, energie z té mapy, která ho uvede do akce. Když cítí ten zážih trysky, tak potřebuji jít aktivně do světa, informovat druhý lidi o tom, co je ta jeho nebo její pravda. Ideálně dřív teď jdu udělat tohle nebo tady by bylo lepší, kdyby se ty věci dělali takhle. Jo, je to prostě taky jim vyhovuje, když jim lidi nedávají otázky manifestorům, ale když je informují. Ne. Kámučitel, když na mě žena houkla, jestli chci jít na nákup, tak jsem jí řekl, že nechce. Když na mě houkla, že v lednici není co, z čeho by udělala večeři, a oni mají čtyři děti, tak on, prostě v příštích pěti jsou v jejich kvalitě nastavení na to, aby ustáli tu srážku s tou realitou.

Speaker 3: 17:10

A často, když jsme s nimi v kontaktu, tak je to někdy až pocit takového srážky. Ale já to nechci příliš rámovat do něčeho negativního. Oni mů velice přátelský a tak dále. Jenom prostě fakt mají velkej dopad, ať už v tom dobrým nebo v tom náročným. Prostě zažil jsem obojí. Ale když to dávají do světa, tak to na ty lidi působí A pokud ví, že jsou manifestoři a vímout, v tu chvíli Je to prostě proces A samozřejmě tam vždycky, jako u každého z nás, ta mysl se vkládá mezi tu naši pravdu vnitřní a mezi to, jak to dáme do světa.

Speaker 3: 17:58

Ta mysl je tam, vž se na to ladíme. Co je pro nás ten, že je pravda, tak tím líp se to dává do světa s tou důvěrou, že, ok, třeba Frantovi se to líbit nemusí, nebo já nevím Janě, ale já vím, že tohle je moje pravda. A to je taky jako ještě poslední, teď myšlenku, velkej úkol, manifest, že ta jejich strategie je o tom informovat ty druhé lidi o tom, co se chystají udělat, než to udělají, protože tím zmírní ten šok, zmírní to zděšení z té změny, kterou přináší. Je to takový PR, ta jejich strategie. Helejte, já budu děělosti, protože se jich vlastně podvědomně bojí. Ale když ten manifestor dobře informuje, tak má ten odpovídající dopad, a ten dopad je to, o čemu jde. To byla maličkost, tím co udělá, tím, co řekne. Někdy už jenom to informování sama o sobě, to iniciování, to, že už něco se děje, jenom tím, že informuje nebo informuje a udělá něco a způsobí nějakou změnu, tak manifestoři mají ten klid, že způsobili tu odpovědející změnu a teď nemusí nic dělat a můžou si jen tak jako odpočívat.

Speaker 1: 19:42

Mě teď, jak jsi to�íkala, jak to musí být pro některý ty lidi opravdu těžký, když tady jsme dlouho zažívali, jako musíš být, prostě hlavně nevybočuj, musíš prostě zapadnout v davu a musíš se něč.

Speaker 1: 19:59

Najednou vlastně třeba ten člověk cítí, ale jako já tady mám přinést něco jako jinak, a vlastně je možný, že si to jako nedovedu vůbec představit, čím ten člověk prochází, právě protože manifestor nejsem. Ale ty si pak na to odpověděl, žeedstavit, že tohle to ustojej a že jsou schopný, ochotný, a že prostě mají tu, pokud jsou spojený, jak jsi říkal, s tou vnitřní pravdou, tak mají i tu sílu a ty motory k tomu, to teda zvládat a tady to jakoby protrhnout nebo prorazit to pole, který vypadá nějak neměný a zároveň potřebuje tu změnu. To mi přijde hodně zajímavé, a A vlastně mě zaujalo i to, jak jsi říkal, že jednají samostatně, že jak kdyby všichni ostatní se nějak mezi sebou potřebovali, a pak je tady ten manifestor, který je tak jako mimo, ale možná to tak není, že on třeba potřebuje ty lidi k sobě. Nevím dovedu si představit, třeba, že podpoří to jeho PR-ku, nebo nevím jak vlastně do toho zapadá, do toho celku té spolupráce vzájemný s těma ostatníma typama, A jak je to myšleno, to že jedná samostatně.

Speaker 3: 21:31

No, no, no, on prá právě inicioje věci, které, ale tady potom jako udělají ty další typy? On přináší ten impuls, ten prvotní, tvůrší impuls do světa. a to zase vůbec není, že by jiný lidi nebyli kreativní, vůbec to tak není. Ale přináší manifestor ten prvotní impuls pro něco novýho, pro ně, co novýho se stalo, a ten impuls předá těm druhým lidem. V tu chvíli on prostě jde k ním. Ona se říká o manifestorech, že jsou takový vlci samotáři. To neznamená, že zase může být spousta manifestorů, který mají rádi lidi, jsou rádi s druhý lidi, od sebe trošku odstrkujou, prostě nejsou nikdy úplně součástí toho stáda. Jsou to ty vlci samotáři, a oni, když mají ten impuls, jít do akce, něco říct, něco udělat, to je to vlastně jako skrzně, to projde, ale oni to předají dál a předají to, aby ty ostatní lidi to nějak uchopili a zpracovali a zapracovali. Potom někdy to může být jako intenzivní projekt k který na to, že potom ten impuls jsou schopný převzít a nějak ho nadávkovat s tím generátorům. protože víš, co generátoři představují, tu životní sílu. z tady info o sobě. generátoři představují tu životní sílu a životní síla jako životá. když roste, může to být velký strom, ale je to malinký A potřebuje ten život se chránit před nějakýma škodlivýma vnějšíma vlivama, a proto je otevřený těm novým impulzům. jenom někdy ten generátor to zapracoval do toho svýho procesu ve chvíli, kdy je to jako na pořadu dne. Manifestor někdy může mít tendenci informovat a příliš tlačit na to, aby se ta změna už stala, právě protože on to jenom přináší, ale nemůže to zařat. Generátor zase může to odmakat, ale kolikrát nevidí, kudy je ta nejlepší cesta vede. Je to prostě o té spolupráci nás všech v podstatě.

Speaker 3: 24:01

Takže ten manifestor když přinese nějaký impuls, tak to předá, a když to udělá dobře, tak je dost velk, implementuje, a on pak cítí ten klid že udělal tu změnu, že způsobil tu změnu, že měl ten dopad. Ten dopad je klíčovej, a ten dopad má vždycky. ale ten dopad když ho má správně, tak mu přináší ten klid a mír. a když dělá věci kter proto, že si myslí, že by měl, nebo že to po něm někdo chce, nebo že nějaký emoce, nebo já nevím, tak jak většinou jsme zvyklí, tak v tu chvíli ten dopad má taky, ale nemá ho takovej, že by mu přines ten klitamír, protože vlastně tobytečně dlouho tlačit na to okolí. Já používám takovou metaforu, že to je, jako kdyby prostě kropil záhon, ale místo aby ho pokropil, tak prostě tam stojí celý den a ty kytky úplně tím vyplaví.

Speaker 3: 25:15

Tak někdy ty manifestoři s tom nepravím já mají tendenci pořád jako tlačit na to okolí, už aby se to stalo, už aby to bylo, a to je jako velmi těžký, jako na To nefunguje v té situaci, ale přináší ten impuls a předávají, ho druhým lidem stáhnout. A když tohle to dělají, tak říkám, mají ten klid z toho, že ty věci se dějou. a když to nedělají a to je pro ně ten indikátor tak zjižívají stres. Stres samozřejmě zase můžeme znát všichni z nás. ale ten stres jeom může přerůstat až v takový jako naštvání, protože prostě já chci, aby to tak bylo, takhle to má být, a někdy až do takového opravdu vsteku, a to je takový ten společnej prožitek toho nepravýho. já manifestoru jako generátoři mají to, že je to nebaví a že je to frustruje a projekoslouchají a nechápou. tak manifestor zažívá ten stres naštvání až vstek. to je taková škála, že prostě fakt jako a pro ně je to dobrý, tohle vědět, že je to ta informace, že ne, že ty lidi kolom jsou, dlbíčně tlačí, a někdy se to zase nedovolí, Prostě ten stres, to naštvání je indikátor v tomhle tomu.

Speaker 1: 26:42

Mně se líbilo, jak jsi to dal do toho kontextu té návaznosti jako jak vlastně jako pucle, kde to do sebe jako zapadá, a neznáme samozřejmě ještě víc reflektory, o těch si budeme pojídat příště, ale tak to jsem taková napnutá, jako jak ty tam hrajou jako roli.

Speaker 2: 27:05

Taky tam hrajou Marčan.

Speaker 1: 27:07

A to, takže to se mi jako líbilo, jak jsi to vlastně může být velmi. Z toho můžou vznikat velmi zdraví a podpůrný a hezký věci.

Speaker 2: 27:24

Já jsem se chtěl ještě jako doptat v mé mysli otázky typu hele manifestor manifestující generátory. My jsme v díle o generátorech narazili, že je tam i tenhle, ten jako podtip, tak co nejvíc, tak jako by si popsal, odlišuje manifestory čisté od těch manifestujících generátorů?

Speaker 3: 27:49

Ten základní rozdíl je v tom, že manifestory jsou skutečně lidi, kteří, když něco inicijují těmhle způsobem, když jdou ze svý pravdy do světa, tak mají opravdu velikánský dopad na to, že se něco zásadního i když to může být malá věc, ale něco zásadního se změní v tom mějším světě. Prost generátor, ten má taky impulzy jít do akce, protože taky má nějaký jedno z těch centr, který jsou tam čtyři centra, kterým říkáme motor. Jedno z těch čtyř motorů má spojený nějakou dráhu přímo do krku. to znamená, ten motor se může hned projevit. Krk je projev a motor je prostě odkud přichází energie.

Speaker 3: 28:35

A manifestující generátor i manifestor má společného to, že má nějaké centrum z těch čtyř motorů spojené do krku, ať už přímo nebo přes nějaké jiné, ale tam přímo přímý spojení jakoby do toho krku. k tomu pro. Prostě já jako manifestující generátor, když jdu do akce a něco budu dělat, říkat já nevím co. Samozřejmě ty věci vždycky mají nějaký dopad, ale prostě není to ten dopad toho manifestora, nenho řetězu, která má jinou barvu, a zase to spojili zpátky a postupně ten řetěz změní, tu barvu celý. Je to prostě ten manifestor. ono to zní negativně já nevím jak to říct pozitivně jako naruší nebo přeruší to, co se dě, se to šíří, jako když hodíte kámen do vody, a ono to má ty kruhy všemi směry A tak jak ten manifestor tady tohle to dělá a ideálně to dělá, takže informuje, že to jde udělat, než to jde dělat ty lidi, kterých se to týkáty.

Speaker 3: 29:54

ale je dobrý, třeba říct prostě svým zaměstnancům, jak by říkal jeden kamarád manifestor, který měl sít jako prodej na, jako s fotografickýma potřebama, tak říkal jo, tak, proto oni byli v té práci tak naštvaný, když já jsem to vlastně neřekl vůbec, že to bude. No, prostě, ty manifestoři jsou chronicky jako postižený tím, že neinformujou Většině případů jo, ale není se čemu divit, to někdo zakázal. Takže oni si říkají jo, ta strategie toho typu je vlastně zase paradoxně opak toho, co by ten člověk chtěl dělat. jo, proč bych to měl čekat na pozvání, když vidí, jak by to mohlo být lepší?

Speaker 2: 30:43

jo, proč by generátor prostě a ten manifestor od mal komu měli říkat, co se chystám udělat, aby mi to zakázali– Ano, ano, To mě několikrát napadlo, že oni vlastně v dětství v tom programovém mainstreamovém nastavení tohohle světa vlastně zas a znoza zažívali, obrazně řečeno, že dostávali přes prsty A oni furt.

Speaker 3: 31:07

Ale já bych ne, Je to je to hele, ten vstek jo, což je takový to téma těch manifestorů v tom nepravém jávole se to projevuje už u dětí, protože děti samozřejmě si vždycky jako brousí, drábky a zůbky, jako na tých rodičích a v té ško prostě jako otrkávaj se jo, A každý dítě to přehání tam, kde nemá, a zároveň ale to zároveň někdy to dělá zdravě. A my jako rodiče nebo prostě učitelky nebo já nevím učitele, prostě potřebujeme nastavit tomu dítěti ty zdravý hranice. Jo, manifestory jsou naštvaný. Já jsem třeba byl u kamarádky doma, která měla asi dvou nebo možná tří letýho syna, manifestora, který si stavil takový ty kostičky a dělal takový komínek z něčeho, který nevyhnutelně dostavil až do takový vejšky, že mu prostě rozčilovat a začal jako mlátit pěstičkama do koberce, a ono šlo jako uklidňovat a říkat ne, to je dobrý, ne, nějak to jako řešit. Já jsem říkal hele, je to manifestor, dej mu prostor, nech ho bejt. Což skutečně funguje u těch starších dětí, jako skvě storku, ta ještě emocionálně definovaná, tak když náhodou někdy vybuchla jako občas se to stalo, prostě bylo, jí třeba devět nebo deset vybuchla, naštvala se. Nejlepší, co můžete udělat s takovým dítětem, je prostě říct hele, všechno je v pořádku, bejt, nechat jíst. Tím procesem zvládeši, emocionálně defektovaná. A tato kamarádka mi říkala já ho nemůžu nechat, protože on minule tady začal hlavou mlátit do zdi a dělal to asi pět minut, a já se bojím, že si něco udělá, prostě Že mu byl tak. Tam vzniká ten vztek A samozřejmě, jako někdy to je čistě o tom, že si to dítě musí naučit, jaká ta realita má hranice a zákonitosti, a někdy to je o tom, že ho ty rodičů tak jim říkat děti nemůžou rodiče informovat, že nic udělají, protože to nestačí. Já tě informuju, mami, že se vrátím za týden domů, Ale děti se potřebují, a vychovávejte manifestory děti tak.

Speaker 3: 33:46

Ale problém je, že jsi z nás nezeptal na dovolení. Já bychom ti řekli můžeš, za těchto podmínek třeba, A potom, když ty děti už potom nejsou, nebydlejí dom dovolení těch rodičů, tak platí skutečně ta strategie, informovat ty druhé lidi o tom, A jako ty děti oni jsou, fakt je to na nich vidět. Třeba můj synovec, prostě mu byly asi dva a půl roku, nebo kolik, a brácha mi říkal, že se dívali na nějakýé japonské bagry. Jo, A on prostě sotva dosáhl na linku a donesl si tam takovou tu stoličku z IKEA, vylez na ní, vytáhl jako z košíku rohlík, jeden pro sebe, jeden pro tátu, vrátil se na tu pohovku, jeden rohlík dal tátovi do ruk světa, a je to v nich a potřebují si to dovolit, ten zážeh třesky následovat a nebát se a je to pro ně strašně úlevný, když to slyšejí.

Speaker 1: 35:02

Zároveň někdy to není vůbec jednoduchý, ale každý to má nějak prostě no, no, takže v pro to, aby si to mohli zkoušet, aby mohli objevovat, co v té realitě jako jde a nejde, a podpořit je v tom, a zároveň jim dát nějaký mantinely, který jsou i pro ty rodiče nějaká možnost k přežití. Dobrý, se představíš, že třbyly žádné šílené příklady, ale mohly by být. Takže vytvořit prostředí, ve kterém se dá fungovat na všechny strany. My, když jsme si povídali minulé o projektorech, tak jsme si detailně popisovali, co to znamená. To reakce na pozvánku, jestli si to dobře pamatuju, a mě by zajímalo.

Speaker 1: 35:56

Čekání na pozvání Jo jo, díky Čekání na pozvání, a mě by zajímalo, co to v realitě může znamenat, ten zážeh trysky.

Speaker 2: 36:06

Ty jsi to několika už zmínil. Tak pojď troš.

Speaker 3: 36:12

Tak manifestor vždycky má jeden z těch motorů dovedený do krku a není to sakralé, protože to byl generátor. To znamená, má tam kořen, což je adrenalin, solar plexus, to souvisí se mocema a ego, neboli vůle, neboli vloženě, fyzický orgán, srdce. Tyhle centra musí být spojené do krku nějakým způsobem, buď přímo nebo přes jiný, těma dráhama, které tam jsou vybarvené po celé své delce, a je to prostě jako přímý spojení se zdrojem energie, s místem, kde ta energie se projeví. A ve chvíli, kdy ten manifestor přijde, mu ten vnějta, on cítí ten impuls jít do té akce. Tak to má nějakou příchuť, ten člověk se to naučí rozpoznávat. To je něco, co se děje celý život. Ale my, když to popisujeme, tak ten člověk začne vědomě svým vě do akce a toho manifestora doslova vystřelí z praku. Někdy Je to úplně.

Speaker 3: 37:20

Taky se používá přirovnání pro manifestory, že jsou jak gepardi, že prostě ležejí ve stínu a najednou uvidějí nějakou zvěř, prostě pomalu se k ní připlíží, strašně rychle. Když se jim to podaří taky chytnout tu antilopu nebo co to je, pak se nažerou a 14 dní se válejí ve stínu pod stromem a mrzké, voce sem, a nedělají nic, a pak zase najednou z ničeho nic vystřelejí jak blesk. Ten impuls budou následovat, ideálně říct těm lidem, kterých se to týká, že jdou něco dělat. To je to PR, to informování, aby ty lidi se jich tak nebáli, aby nebyli. No, taky se používá přirovnání.

Speaker 3: 38:11

Prostě když jeden širý moře tak zatroubili takovou lodní syrénou, aby ty malé lodě se odklidili z cesty a on měl volnou cestu a mohl se vydat na oceán, tak prostě, když je ten impuls, ten zářeh trysky, tak oni to nějak cítí, je to prostě fakt jako nějakej energetický věn v tom člově, fakt ho to bere do akce, a když to následuje, tak to je to ono. Samozřejmě je to trošičku. Ještě k tomu je tam víc doplnění v kontextu týho konkrétní autority Buď má emocionální autoritu, čeká na moční jasno, nebo má autoritu, která se vysí s intuicí, s instink, dále jo, ale zážitek třesky, je mám energii, bere mě to do akce, a je to fakt velmi rychlý. Ty manifestoři si to kolikrát ani nestihnou uvědomit, že už něco dělají najednou, a zpětně. Když si to uvědomí, tak je důležité, aby informovali v tu chvíli aspo na zbytečný odpor. To se týká nás všech.

Speaker 3: 39:14

Když nerespektujeme to svůj mechaniku, toho našeho nastavení, tak narážíme na zbytečný odpor. A skutečně tyhle ty věci. Jera Uroho říkal, že je mechanik, že nemá ruce špinavý od oleje, ale že je fakt mechanik, že všechno možný, prostě krásu, já nevím, lásku, cokoliv, ale to, jak fungujem uvnitř jsou nějaké principy které, jeď se nám to líbí nebo ne, jsou fakt jako danosti se kterýma jsme se narodili. A když tu mechaniku našeho nastavení respektujeme, tak ten život je jednoduš lidu Krásný.

Speaker 2: 39:53

Tak, já dám teďka takový PR statement. Pokud jste to poslouchali až sem a stále nemáte svoji mapu, koukněte na webovky jakubahumandesigncz a můžete tam použít kód o tom a stáhnout si takhle svoji mapu. V základní si vygenerujete zdarma, na to nic nepotřebujete. A kdybyste chtěli s tím písemným rozborem se slevou, tak použijete kód o tom. Hezký Je něco kolem manifestorů, čeho jsme se ještě tak jako nedotkli, jakube Martino.

Speaker 1: 40:30

Mně něco napadlo na ty příběhy různě, co pozoruješ, tak si myslím, že jakmile člověk pronikne do human designu, tak najednou začne být velmi zajímavý pozorovat lidi kolem a zvědomovat si vlastně, že tam, kde by do té doby mohla být nějaký ježište, co to dělá, to je úpl, je nějaká strategie. Takže jenom jak tě tak poslouchám, tak si říkám, to musí být fakt zajímavý chodit jako ten Jakub tím světem a pozorovat ty lidi o tom jejich konání. A druhá věc je, že jsem si říkala, jak jsi díko popisoval v závěru to to téma, to zažehnutí té trysky, řekla jsem to správně?

Speaker 1: 41:17

Ano, zažehnutí trysky, tak že vlastně může být zase už jsme se o tom bavili možná u těch projektorů že může být tím, že i ty manifestoře samozřejmě jsou obklopení velkým počtem generátorů, takže může být pro ně velmi srážející nebo náročný, fungovat tím modem těch generátorů. Ježiš si říkal, že zažehnu a pak odpočinek. A teď si představuji, jak ten manifestor to třeba neví, ale. a teď si představuju, jak ten manifestor to třeba neví, tady to ale potřebuje něco, jako já nevím v práci dělat nějaký výkony, potřebuje něco dosahovat, a vlastně furt zažehává, furt jede loví ty antilopy, a žádný odpočinek, žádný trávení, tak to, že to říkáš, že to, protože přesně pro manifestory je důležitý iniciovat a nereagovat.

Speaker 3: 42:19

To znamená tak jak generátoři mají reagovat a nemají iniciovat, neboli dělat věci, které přijdou jako z nich sami o sobě. Ale být v reakci na to, co život přin, znamená, ten manifestor v tom nepravím já, místo aby šel do akce. Jenom když má ten impuls zevnitř, tak má často tendenci reagovat na to co se děje, na to co vidí, na to, co se ho kdo ptá, na to co kdo po něm chce. A to je to nepraví já, protože tam je to pořád. Jen já to registruji. Dobře, ale je tam zevnitř ze mě nějaký impuls, opravdu jít do té akce v tu chvíli.

Speaker 3: 42:59

Nebo třeba zmíním situaci zase s mým učitelem Genoa Blyven, který je manifestor sám, a já, když mu píšu nějaké maily teď už je to lepší, ale spolupracujeme spolu 13 let a velmi úzce, tak z počátku prvních x let jsem mu psal maily on málo kdy odpovídal, většinou vůbec. Kolikrát jsem se ani nebyl jistý, jestli ten email vůbec přečet. Tak jsem mu pak jedn on říkal víš co? já jsem manifestor, já jako nereaguju, tak prostě, jestli ode mě chceš nějakou informaci, tak prostě mi řekni, na tohleto a na tohleto potřebuji odpověď. Ideálně mi řekni do tehdy a do tehdy Prostě mě informuj.

Speaker 3: 43:40

Samozřejmě jako ne že něco vidím, tak na to naskakovat a chtít tu realitu nějak měnit. Pro ně je důležité, aby vnímali, kde skutečně se to děje, protože tam je ten impuls zevnitř, ten zání energie, která mu umožní mít tu sílu, jít něco dělat a tvořit. Podobně jako ten projektor vnímá, že tam jsou ty neviditelný otevřený dveře. Takže je tam to pozvání z ty situace, z kontextu rozhovoru nebo konkrétně od někoho to pozlal, ne že to po něm někdo chce a někdo na něj tlačí, ale že tam je opravdu jeho autentický impuls jít do akce.

Speaker 3: 44:33

A autentičnost, autenticit a opravdovost, ty velký téma manifestorů. Protože tak jak manifestoři potřebují informovat, tak snad má můj učitel Jenova říká teďkom posledních už x let, že ve finále je to vlastně o tom, aby upřímně informovali o tom, jak ty věci mají oni, že je to fakt, jako není to jednoduché pro manifestora být ve vztahu s jedným člověkem než s manifestorem, což se ale samozřejmě často děje, protože jenom jeden člověk z deseti je manifestor. Takže většinou ty vztahy jsou jako mezi jinýma typama, což je OK, to není problém, pokud nás tam vezme ta naša autorita. Ale ta upřímnost v té komunikaci, to že prostě manifestor potřebuje spoustu svůvod, je potřebuje vící se typ zase Já nevím, můj braché manifestor je velký bavič, dokáže prostě se bavit, bejt s lidma neustále o něčem kecat, já nevím co, ale je tam nějaká jako fakt.

Speaker 3: 45:42

Potřebují hodně svobody, hodně toho svýho v tom, a samozřejmě je tam spousta obavy z toho, jestli vůbec ten druhý v tom vztahu to bude ochotný přijmout, akceptovat A zase do nějaký měry. Tohle platí nám všem, ta odváha říct, co je ta moje pravda. Nejenom že teď jsme spolu začali chejmě, že pojedeme spolu jako na dovolenou a já přeci už nepojedu s těma klukama na tu vodu, nebo já nevím všechny tyhle ty předpoklady, který nás svazujou že vlastně neustále jako žádný vztah není, jako jakýkoliv jiný, jo, taky není jako ten předchozí vztah. Vždycky ty dva lidi, takovou konfigurace je úplně jiná a přináší úplně jiný jako dary a výzvy. Vždycky je to o tom vrátit se zpátky do toho našeho středu, do té naší autority. No, tak to je. Já vím, že budeme za chv herců který jsou manifestory.

Speaker 1: 46:47

No, já jsem si je tady vypsala taky a zaujala mě.

Speaker 3: 46:49

Frida.

Speaker 1: 46:49

Kahlo, protože to je moje taková oblíbená ikona, a já jsem si najednou úplně říkala ježiš, tak, já už teda chápu. Ano, tady za námi vy to posluchači teda nevidíte. Ale já, když jsem si Ženská, jako jak to, že měla ty jako fakt koule žít, úplně takhle, jako extrémně a jinak.

Speaker 2: 47:13

Tak povídej, koho tam máš.

Speaker 1: 47:14

Adel.

Speaker 3: 47:16

Adel, přesně tak jako, ale mám tady. Mám tady Robert De Niro, al Pacino, johnny Depp.

Speaker 2: 47:25

Jack Nicholson.

Speaker 3: 47:27

Jirka Macháček, trojan Tro, jack Nicholson, jirka Macháček, trojan Trojan, přesně jo, leonard Cohen, tom Cruise, takže jenom jako pro informaci, jo, a zase samozřejmě spousta herců a bavičů, a já nevím co, který jsou jako jiných typů, že jo?

Speaker 1: 47:44

Ale třeba ten Tom Cruise mně přijde zajímavý, jako jak on jde do toho herectví s tím, že všechny ty Mission Impossible, jakože většinu těch scén chce, jako točit on a maká na tom, aby ty extrémní záběry byly jako bez skadéru. Tak to, když jsme studovali s dětmi ve škole, tak ú fakt borec, to teda no No, takže to je jako velmi zajímavé i pozorovat tady to, a možná i dobrý vědět, kdo přímo do tady toho profilu spadá, protože si můžeme na těch jejich příbězích a příkladech něco pro sebe i ujasnit.

Speaker 2: 48:20

Já, jak říkám, tak jsem u té Frýdy, si si tady tím jako projít. No, já zase mě napadlo, jak jsem viděl ten obrázek Adele, jo, tak, já miluji to jí video s Albert Hall, jak ona tam zpívá Someone Like You, a teď ona to jako začne. Teď pozve ty diváky, pojďte zpívat se mnou. A to úplně jako to je jako neuvěřitelně napěchovaný Albert Hall energii, no, velmi silný.

Speaker 1: 48:52

No, krásný, já mám radost z toho, že se ta skládačka aspoň teda uvnitř mě začíná pěkně jako tak nějak do sebe zapadávat, začíná mě to pěkně jako pozbuzovat k tomu přesně na ty lidi, jako to jako doma, že jsme se bavili. Teda máme doma tři generátory, tady vedle mě stojí projektor, já sama jsem reflektor ve škole, že jo, kde učím děti tak, nebo učím děti, jsem tam jako průvodce sama se učím tak, tam taky jako pozorovat to dění vlastně ve světě. Moje teď úplně jsem si říkala wow, no, tak to já se jí budu jakoby vyptávat, a hned je to takový úplně jiný náhled na tu jako vlastně genialitu každýho, jakmile to jako do sebe začne zapadat.

Speaker 3: 49:37

A taky jak i nesmíte se porovnávat s někým.

Speaker 1: 49:39

Ano přesně.

Speaker 3: 49:43

A pro manifestory ur svůj dopad na to okolí. I když si to třeba teď vůbec nemusíte uvědomovat, zjistíte, že máte ohromnej dopad tím, co řeknete, anebo i tím, co neřeknete, anebo i tím, že se jenom zvednete a odejdete, aniž byste nikomu něco řekli. Jaký?

Speaker 1: 50:05

Jo, super, no, a nám zbývají už jenom reflektory. A já vám musím teda říct, pánové, a vám všem, že já jsem napnutá jak kšandy, jako počkat si všechny ty profily, ty typy a mít ten svůj až nakonec, kdy vlastně se dozvídám o všech okolo velmi mnoho věcí. Ale v Ono to dává i smysl i pro mě, protože se v tom můžu taky samozřejmě poznávat. Ale o tom si povíme příště.

Speaker 3: 50:33

A nebo to vynecháme že je to jednoprocentová populace, nemůžeme točit, to nemá smysl.

Speaker 1: 50:42

V České republice asi co nějakých 100 tisíc. No, nemusíš bejt Jako vémuž, no, tak jo, tak se moc těším. Ale zároveň vás chci pozvat k tomu. Pokud jste neslyšeli ty předešlý díly, tak vzhledem k tomu, jak vidíte, jak to tady skří mezi sebou vlastně i, že se tady potkáť, se vás to třeba osobně netýká, tak znát i ty ostatní a jejich strategie, jejich způsoby konání, a co je vlastně ten jejich motor a jak oni fungujou.

Speaker 2: 51:16

A já mám tady ještě jedno pozvání, a ne pro všechny posluchače, pro aktory, ale pro všechny, co to poslouchá nám, vám a celému světu. By mohlo pomoct, kdybyste to sdíleli, pokud se vám to líbilo, což se tak jako předjímám, že pokud jste to poslouchali až sem, tak se vám to asi líbí a dává vám to smysl. Šiřte to, sdílejte to přes jakoukoliv platformu posloucháte. Svět by mohlo být takový jako lepší místo, kdyby jsme všichni žili v té větší lehkosti, což je přesně to, co nám ten human design může umožnit, pro nás, naše blízké a naše okolí. Tak to bych si vlastně přál.

Speaker 1: 51:58

Takže, jestli jste, spokojený šu sdílet to nezdílal, dostal si teďko v reakci.

Speaker 2: 52:07

Jakub pojede v reakci.

Speaker 1: 52:09

Děkujeme, jakuber, za tvoje know-how, za i všechny příběhy, za tu tvoji letitou praxi. Přijde mi to skvělý, tady takhle, že určitě věřím, že máš na spoustu otázek ještě mnoh na tvém webu. A tímto bych to ukončila. Rozloučím se s vámi. Mějte parádní den v souladu se svými strategiemi a typem A naslyšenou příště.

Speaker 2: 52:38

Čau komentáři. Ahoj, instagramu Ahoj, a tohle je podcast o tom. A sledujte nás na Instagramu.